Kromě změny není nic stálé

Když jsem zakládala tenhle blog, byla jsem v prváku na střední; měla jsem spousty snů, cílů a představ o tom, jak by měl můj život vypadat. Věděla jsem, co chci dělat a čeho chci v životě dosáhnout. Měla jsem chuť dělat věci, i mimo mou komfortní zónu. Myslela jsem, že škola kam chodím je nebe na zemi a já takřka milovala každý zde strávený den.

Měla jsem vše, co mi nyní schází. 

Můj říjen.

... aneb další Ostravská praxe.

Sice jsem už na minulé praxi říkala, že na žádnou další už nechci, no, jsem tady. Tahle je už snad poslední! Neberte to zle, není to tak, že bych si praxe neužívala, jde spíš o to, že se teď chci víc soustředit na školu, své mimoškolní aktivity a na samu sebe.

Moje září.

Aneb co se stalo a co se stát mělo ale nestalo.

Jak už jsem někde v nějakém jiném článku zmiňovala, chci začít blog využívat jako takový osobní deníček všeho co se děje i neděje v mém životě.  Poměrně dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak to pojmout, a jak to udělat, abych opravdu dokázala shrnout opravdu všechny podstatné události  za určitý časový úsek a přišla jsem na to, že nejlepší pro mě asi bude dělat každý měsíc jakýsi výčet.
Chci sebou pořád nosit sešitek a tužku abych si mohla zapisovat své případné nápady, abych na nic nezapomněla. Sešitek mám, tužku taky, odhodlání mi zatím také nechybí, uvidíme jak to bude vypadat v praxi.

Natka a Wizzair

Jedna z nejkrásnějších věcí, co jsem zažila na letišti v Brně bylo právě to, když jsem mohla přihlížet technickému odbavení Airbusu společnosti Wizzair.

Něco končí, něco začíná.

Celý tento příspěvek je vlastně taková vzpomínka na člověka, který můj život opustil. Jednou jsem na nějakém webu četla, že o tom, jaký člověk je nejlépe vypovídá způsob, jakým Vás opustí.  To je veliká pravda. Nejhorší je, že většinou nás opustí ti, u kterých bychom to čekali ze všech nejméně. 

Máme spolu mnoho krásných vzpomínek, co jen tak nevyblednou ale jak se říká -když je něco až moc skvělé, musí se to nějak pokazit. Řekněme, že to je prostě život. Jsem sice zklamaná ale nelituji ničeho.  Co se stalo - stalo se, no je mi líto, že to skončilo zrovna takhle. Je ale vtipné, že člověk, který mě nazval sobcem se ke mě sobecky otočil zády.  

Praxe v Brně ???

15.7.2017

Ještě jsem ani nestihla (nedokázala se k tomu dokopat) dopsat rozepsané články z Ostravy a už jedu do Brna. No co se dá dělat, jak by řekla moje sestra - to je život. Rozhodla jsem se, že své články budu vydávat jako zápisky z mého života, jednak si myslím, že je to mnohem čtivější ale hlavě je to jednodušší pro mě, bude to takový můj malý internetový deníček, uvidíme jak to půjde!

Mošnov.

..aneb město, které nikdy nespí.

Tedy spíše naopak, město, které až na pár výjimek jen spí.

Je to sice smutné, ale je to tak. Mošnov je městečko (respektive obec), o rozloze něco málo přes 12 km² a počtem obyvatel asi 700.  Na jehož území se nachází mezinárodní letiště Leoše Janáčka (technicky vzato, letiště se rozkládá na území více měst/obcí, ne jen na území Mošnova). 

Ale i přes skutečnost, že se nejedná o velkoměsto, není třeba věšet hlavu, je tady pár možnost jak "zabít čas"!